Hollywood – fakta versus fikce

V dnešním článku se podíváme na to, jak Hollywood vyobrazuje sledování, jeho odhalování a tajné operace obecně.

Nezapomínejme, že filmaři jsou povinni držet se různých kinematografických standardů, které jen zřídka umožňují přesné zachycení tajných operací.

Celkový vzhled hrdiny

Tou největší chybou, které se filmy a televizní pořady při snaze zachycení tajných misí dopouští, je pravděpodobně fakt, že se snaží své hlavní aktéry vyobrazit jako zcela bezchybné. Pokaždé, když vidíte elegantního Jamese Bonda, upraveného Jasona Bourneho, Ethana Hunta či Jacka Bauera v černém oblečení, jste svědky toho, jak by člověk pracující na něčem tajném rozhodně vypadat neměl.

Další typickou hollywoodskou chybou je nevhodně vybrané oblečení akčních hrdinů vyslaných do exotických míst. Skvělým příkladem je Leonardo DiCaprioLabyrintu lží, kde má údajně „splynout“ s prostředím irácké ulice.

Leonardo DiCaprio v Labyrintu lží

Leonardo DiCaprio v Labyrintu lží

Dalším příkladem je scéna z úvodu Casina Royale, ve které se očekává, že uvěříme tomu, že James Bond (Daniel Craig) a Carter (Joseph Millson) – jediní dva tiší, upravení, vážně se tvářící běloši – dokáží bez povšimnutí projít spletitým davem afrických vesničanů.

Casino Royale

Casino Royale

Snaha zařídit, aby hrdina v utajení vypadal „cool“ či působil jakkoli jinak atraktivně, je ta vůbec největší chyba, které se filmaři dopouští. Jste-li atraktivní, logicky na sebe poutáte mnohem větší pozornost, což je přesný opak toho, čeho chcete dosáhnout. Pouze se tím zvyšuje pravděpodobnost, že si vás lidé všimnou, zapamatují a při dalším kontaktu vás neomylně poznají.

Poslední bod je skvěle ilustrován v počáteční scéně filmu Bournův mýtus, kde Jason Bourne (Matt Damon) odhalí ruského agenta Kirilla (Karl Urban), který se ho chystá dopadnout. Scéna se odehrává v indickém městě Goa. Tedy takovém místě, kde mohou běloši jako Bourne a Marie (Franka Potente) splynout s davem jedině pokud předstírají, že jsou západními turisty. Naopak Kirill je ztvárněním veškerých klasických chyb, kterých je vůbec možné se dopustit.

Všimněte si, jak Bourne vysvětluje své odhalení Marii (jejíž role ve filmu spočívá čistě jen v tom, že nám prostřednictvím dialogů s ní Bourne odhaluje své myšlenkové pochody). Začíná se slovy, že to je ten den už podruhé, co vidí téhož chlapíka – vždy ale v jiné části města. Pak vysvětluje, že „ten chlap, to auto, co řídí, co má na sobě – něco je prostě špatně.“ Je zajímavé podotknout, že Kirill je oblečen téměř totožně s Carterem z Casina Royale, což znamená, že by Bourne v hypotetickém mashupu neměl sebemenší problém odhalit Bonda a jeho kolegy z MI6. Reálně se však jedná pouze o důkaz, že je Tony Gilroy (scénárista všech filmů s Bournem) jen lepším spisovatelem, než ti, co pracovali na Casinu Royale (Neal Purvis, Robert Wade a Paul Haggis).

Filmy a seriály, které dokáží výborně přenést obraz z knižní předlohy na stříbrné plátno, většinou dělají ze svých postav nudné, nezajímavé a nepříliš atraktivní jedince. Dobrým příkladem je agent MI6, Jim Prideaux (Mark Strong) z filmové adaptace románu Jeden musí z kola ven od Johna le Carreho.

Jeden musí z kola ven

Jeden musí z kola ven

Jen pro srovnání – všimněte si, jak je Mark Strong vyobrazen (opět jako agent MI6) ve filmu Grimsby. A ačkoli se jedná pouze o pošetilou komedii, podobně oblečené „tajné agenty“ můžeme vidět i v řadě seriózních, nekomediálních filmů.

Grimsby

Grimsby

Skvělý pořad stanice FX, Takoví normální Američané, oplývá desítkami úžasných převleků, především co se týká jeho dvou hlavních postav Philipa a Elizabeth Jenningových (Matthew Rhys a Keri Russell), kteří jsou jeden podivnější než druhý.

Takoví normální Američané

Takoví normální Američané

International je další film, který udeří hřebík na hlavičku, když se Louis Salinger a Eleanor Whitmanová (Clive Owen a Naomi Watts) zaměří na vraha se skrytou identitou známého jen pod přezdívkou „Konzultant“ (Brian F. O’Byrne). Během sledování záznamu CCTV si všimnou obyčejně vypadajícího muže, který právě prochází přes letištní ochranku. Whitmanová řekne: „Nevypadá moc podezřele,“ načež Salinger odpoví: „Myslím, že o to právě jde.“ A má určitě pravdu.

Tajné schůzky

Ačkoli naprosto chápu kinematografický aspekt této scény, přesto mi připadá vtipné, jak se filmaři neustále drží téhož klišé v podobě tajných setkání u lavičky v parku. Jaké výhody přináší setkání na tak otevřeném prostranství, kde vás každý může zahlédnout, zjistit, s kým se scházíte, natočit vás, či dokonce odposlouchávat, to vše navíc z bezpečné vzdálenosti? A aby toho nebylo málo, v hollywoodských filmech se často setkáme s tím, že se protagonisté setkají na lavičce, předstírajíce přitom, že spolu ani nemluví. To činí schůzku ještě podezřelejší, protože oba dost očividně pohybují rty. Jestli chcete sedět na lavičce a bavit se spolu, buďte naprosto přirození. Není nic horšího než snaha zakrýt něco, co je zcela očividné.

Tento koncept je natolik všudypřítomný, že mu neustále propadají i Takoví normální Američané.

Takoví normální Američané

Takoví normální Američané

Můžete ho zaznamenat i ve filmu Jack Ryan: V utajení, když se Jack Ryan (Chris Pine) setká s Thomasem Harperem (Kevin Costner) na lavičce v parku. Oba sedí a chvíli se baví, poté vstanou a společně se vydají na dlouho procházku parkem (to jen pro případ, kdyby náhodou někomu uniklo jejich počáteční setkání).

Jack Ryan V utajení

Jack Ryan V utajení

Kevin Costner se zúčastní další tajné schůzky v JFK, tentokrát s iluzorním „X“ (Donald Sutherland). Tady však dochází k obrácení celého procesu naruby – nejdříve se spolu projdou parkem a teprve poté usedají na lavičku.

V úvodu Dvojí hry k tajnému setkání Raye Kovala a Claire Stenwickové (Clive Owen a Julia Roberts) nedochází v parku, nýbrž na hlavním nádraží Grand Central Station, což je snad ještě horší. Ale poté, když věci nejdou zcela podle plánu, se dvojice odebere do tichého baru. To se později ukáže jako lepší volba.

Je zajímavé, že filmy s Bournem přesně ukazují, proč jsou schůzky na veřejných místech tak špatný nápad. Přesně tohle můžete vidět ke konci filmu Agent bez minulosti, kde si Bourne domluví schůzku s Conklinem (Chris Cooper) uprostřed Pont Neuf, jednoho z mostů v samém srdci Paříže. Bourne se samozřejmě neukáže, pouze využije příležitosti a sleduje Conklina ze střechy nedaleké budovy, kterou můžete vidět na obrázku za Chrisem Cooperem.

Agent bez minulosti

Agent bez minulosti

V Bourneově ultimátu si Bourne opět domluví tajnou schůzku na veřejném místě, tentokrát s Pamelou Landy (Joan Allen). Adresa, kterou jí dá, je „Tudor City Pl & 42nd“, tedy malý park v Manhattanu. Co však Landy (a ostatně i zbytek CIA agentů, kteří ji sledují) neví, je to, že Bourne ve skutečnosti nikdy neplánoval přijít. Dokonce se vysměje Noahu Vosenovi (David Strathairn), který byl na ono místo vyslán spolu s celým monitorovacím týmem CIA, se slovy: „Přece sis nemyslel, že bych šel do Tudor City!“

Tajná komunikace

Problém, který bych tu rád rozebral, spočívá v tom, že dorozumívací zařízení používaná v hollywoodských filmech bývají zpravidla až příliš nápadná, popřípadě přehnaně „skrytá“. Jednou ze zažitých představ je například to, že nám známá „sledovací sada“ (klasický set-up Tajné Služby – rádio propojené s „pigtailem“, sluchátkem a malým mikrofonem ukrytým buď v rukávu nebo v límci) není ve skutečnosti příliš ukrytá.

Mějme však na paměti, že se tito černě oblečení agenti Tajné Služby mnohdy ani nesnaží zakrýt, kdo jsou a co dělají. Ve scénách podobných té z Agenta bez minulosti, kde (ne)dochází ke střetnutí na mostu Pont Neuf, jsou Conklin a ostatní agenti natolik zaneprázdněni mluvením do svých límců, až jim uniká, že všem z ucha mezitím visí ne až tak nenápadná sluchátka. A to vše pak jen usnadní práci Jasonu Bourneovi, který celou situaci sleduje dalekohledem ze střechy nedaleké budovy.

Co se týče těch komunikačních zařízení, která jsou naopak příliš skrytá, máme tady novějšího Jamese Bonda a Mission Impossible. Tam hrdinové používají miniaturní, pouhým okem sotva viditelné bezdrátové systémy, které splývají s barvou pleti jejich nositele. Problém je však v tom, že při používání takových vychytávek člověk vypadá, jako kdyby si povídal sám se sebou. To pochopitelně ve finále vede jen k upoutání pozornosti. Ve scéně z Casina Royale, kterou jsem už zmiňoval, Bond s Carterem sledují svůj cíl za pomoci podobného typu zařízení. Opomeňme na chvilku fakt, že tito dva vysocí, bílí a vážně se tvářící Britové působí v davu afrických vesničanů poněkud nemístně. Možná ještě o něco vtipněji působí Bond, když naštvaně napomíná Cartera, aby se okamžitě přestal dotýkat svého ucha – jako kdyby mluvení si pro sebe nebylo alespoň zčásti tak nápadné, jako škrábání se na uchu.

Ve scéně ze Skyfall, kde jsou Bond s Eve Moneypenny (Naomie Harris) v kasinu v Macau, vše nasvědčuje tomu, že používají velmi podobné zařízení. Bond si opět neodpustí to své „nesahej si tolik na ucho!“, nicméně i tak se dvojici povede úspěšně předat informace. A to i přesto, že většinu času strávila chozením po kasinu a mluvením do vzduchu.

Dalším častým způsobem komunikace je používání klasického hands-free sluchátka. Toho si můžeme všimnout i u Jasona Bourneho. Ačkoli je to jedna z možností, jak nevypadat příliš nápadně či naopak příliš nenápadně. Ti, kteří vědí, co hledají, pak nebudou mít sebemenší problém takového tajného agenta odhalit.

Jason Bourne

Jason Bourne

Odhalování tajných agentů

V poslední části článku se zaměříme jen na věci, které se hollywoodským scénáristům opravdu povedly.

Ačkoli Chyťte ho! není vyloženě špionážní thriller, obě letištní scény, ve kterých Bo Catlett (Delroy Lindo) a Chili Palmer (John Travolta) odhalují tajné federální agenty, působí velice promyšleně. Skvěle zachycují, jak se tito seriózní, sluchátky ověšení chlapíci dají snadno odhalit, věnujete-li pozornost určitým detailům.

A co se stane s Rayem Barbonim (Dennis Farina), který, na rozdíl od Catletta s Palmerem, nevěnuje dostatečnou pozornost tomu, co se kolem něj děje?

Na konci Dannyho parťáků 3 se Terry Benedict (Andy Garcia) ptá Dannyho (George Clooney), jak spolu s týmem věděli, že mají Francoise Touloura (Vincent Cassel) očekávat na střeše hotelu. Danny odpověděl: „Touloura jsme sledovali, zatímco měl od vás nařízeno, že má sledovat on nás.“

Další skvělou scénou, kterou jsem už zmiňoval, je ta ze začátku Dvojí hry, kdy Kovalův tým odhalí tajného agenta, který ho pronásleduje, načež na Kovala zahraje malý podvodný trik a umožní mu tak zmizet.  Přestože se ve filmu nachází pár nesrovnalostí, jeho scénárista a režisér Tony Gilroy si bezesporu zaslouží obrovský respekt.

Ve filmu 96 hodin si Bryan Mills (Liam Neeson) domluví schůzku se svým starým přítelem a zdrojem informací, Francouzem Jean-Claudem (Olivier Rabourdin). Tato scéna je v mnohých směrech podobná té z Pont Neuf, Mills. Proč? Je totiž, stejně jako Bourne, až příliš chytrý na to, aby se s někým setkával na tak veřejném místě. Využije proto nedaleké střechy k odhalení Jean-Claudových kolegů, kteří se přestrojili za běžce v parku. I tady můžeme u francouzských agentů vidět onu tajnou „sledovací sadu“.

Mou oblíbenou částí této scény je však Millsův výběr výhodné sledovací pozice. Stejně jako Bourne, i Mills pro tento účel zvolí střechu budovy. Na rozdíl od něj si však nevybere tu nejbližší budovu, což značně sníží šance na jeho odhalení. Takže když francouzští agenti dorazí na střechu, kde Mills záměrně nechal svůj telefon v přesvědčení, že se ho skrze něj jistě budou snažit vystopovat, nabízí se nám skvělý záběr, pokrývající vše od právě zmíněné střechy, přes Millsovo dosud neodhalené zázemí až po lavičku v parku. Existuje jen málo filmů, které divákům nabízí pohled ze všech tří stran – a to vše v jednom nádherném záběru. Přesně to je důvodem, proč si hlavní kameraman tohoto filmu, Michael Abramowicz, zaslouží velký obdiv.

Mé oblíbené zobrazení odhaleného sledování je bezesporu to zachycené v prvním díle čtvrté série seriálu Takoví normální Američané.

Takoví normální Američané

Takoví normální Američané

Na obrázku vidíme, jak se Elizabeths Philipem (Keri Russell a Matthew Rhys) snaží sejít s mužem, který by potenciálně mohl být pod dozorem FBI. V obou případech, kdy se domluví na schůzce, se Elizabeth s Philipem na poslední chvíli rozhodnou nepřijít. Posléze zjistí, že v prvním případě žádné nebezpečí nehrozilo, podruhé už byla účast celého týmu FBI zcela očividná. Co je na tomto rozuzlení krásné, je to, že skvěle zachycuje běžné chyby, jichž se lidé během tajných sledovacích misí dopouštějí.

Navíc se v tomto díle dočkáváme překvapení v podobě Hanse (Peter Mark Kendall), který byl v předchozí sérii pořadu trénován právě Elizabeth. Přestože v epizodě téměř nevystupuje, když budete mít oči na stopkách, všimnete si, že se objevuje pokaždé, když má dojít k setkání hlavních dvou postav s jejich informátorem. V případech, kdy nehrozí žádné nebezpečí v podobě FBI, můžeme u Hanse zaznamenat drobné gestikulace. Naproti tomu ve chvíli, kdy je FBI přítomna, k žádným gestikulacím nedochází.

Jako diváci jsme tak svědky zajímavého příkladu korelace v času a vzdálenosti, za což patří velký dík scénáristům této epizody, Joe Weisbergovi (bývalému agentovi CIA) a Joelu Fieldsovi.

 

Naše služby

Penetrační testování od EO SECURITY

Penetrační testování

Vyhledávání odposlechů od EO SECURITY

Vyhledávání odposlechů

Školení od EO SECURITY

Školení

Rušičky odposlechů

Šifrované volání

Následující příspěvek
Systém SS7: Možnosti napadení aneb jak se můžete chránit
Předchozí příspěvek
3 pravidla jak se vyhnout phishingu

Podobná témata

Menu